Je tu květen a spolu s ním maturity. Jsem už třetím rokem na vysoké, takže jdou momentální zkoušky dospělosti trošku mimo mě, ale přesto bych se k nim ráda vyjádřila a dala třeba pár tipů současným maturantům.
Mám pocit, že maturitní ročník 2010 (tedy ten můj), byl posledním bez státní maturitní zkoušky. Hrozili nám s ní od prváku, ale nakonec jako vždycky nestíhali. I přes to, jsme se ale na angličtinu i češtinu učili obě verze maturity - čistě pro jistotu - chápete.
Nebyla jsem sice na gymplu, ale to neznamená, že jsme se úplně flákali. Alespoň mi přijde, že tento názor převládá všude na VŠ (vysokých školách). Kdo nemá gympl, nemá na vysoké co dělat. Nebo To přeci znáte z gymnázia. Nejsem ani proti ani za. Jen jsem chtěla vysvětlit, že jsme měli asi jiné předměty a možná i jiný přístup ke studiu. Ne všichni moji spolužáci chtěli dále pokračovat na "vejšce" a ještě méně z nich se nakonec na svou vysněnou školu dostalo.
Tady je vidět část babiččina obýváku a naše fenka, která mě při učení bedlivě hlídala.
Neustále plná konev čaje s guaranou a pro mě typický nepořádek po stole. V uklizeném prostředí se učit neumím.
Teď už ale k přípravám na maturitu samotnou. Rozdělila bych je do 3 částí:
1. Průběžně se učit už během studia, tedy těch 7 pololetí, kdy Vám slovo maturita ani nepřijde na mysl. Pokud někdo teď s hrůzou zpytuje svědomí a začíná propadat depresi, můžu ho uklidnit, tato část je ta nejméně důležitá.
2. Připravit si vlastnoručně maturitní otázky.Pravda je, že já k tomu byla donucena okolnostmi. Měla jsem poznámky ze školy psané ručně a nikdo jiný by je nepřelouskal. A hlavně - po tom, co jsem si po několika nemocích musela dělat zápisky od ostatních a zjistila, kolik tam mají chyb a nepřesností, nezbývalo, než se o otázky postarat sama. Pokud začnete včas, Váš učitel vám jistě rád otázky zkontroluje a spolužáci vás za ně budou uctívat.
3. Na svaťák vyrazit k babičce. To myslím doslova. Proč? Protože tam není internet! Alespoň ta moje ho před třemi lety neměla. Princip byl jednoduchý. Babička mi vařila a já se u ní učila sama v obýváku. Na jídlo jsem chodila jen když k tomu byl čas. Tedy od 7 - 8 ráno snídaně a potom učení. Od 12 - 13 další pauza - obědová. Člověk je odpoledne rychleji unavený než dopoledne (ano, jsem noční tvor, SOVA, ale na tohle jsem nějak změnila časovou orientaci), takže další pauza byla v 16,00 - alias 3 minut na kávu. A pak ve zbývajících dvou a půl hodinách jsem opakovala za ten den naučené věci.
No a to je všechno. Až to budete mít za sebou, řeknete si, že nechápete z čeho jste se nervovali. Úplně to chápu, měla jsem to stejně a proto držím palce. Udržet se v dobrém psychickém rozpoložení je to hlavní.
Žádné komentáře:
Okomentovat