Michael Kors hodinky

Zdravím všechny,

dlouho jsem nepsala, protože jsem byla v jednom kole kvůli posledním zkouškám před státnicemi. Na to, že jsem ve třetím ročníku a čekala jsem, že mé výsledky budou gradovat, tak nastal úplný opak. Zkoušky jsem udělala s odřenýma ušima a nervama, vy víte kde. Každopádně, je to za mnou, ke státní zkoušce nastoupím v červnu.

Dnešní zkoušení se protáhlo na neuvěřitelnou hodinu a půl a učitel byl opravdu neuvěřitelný. Ve špatném slova smyslu. U otázek, které jsem prostě nevěděla nešel jenom tak dál, ale dusil mě na nich a evidentně si vychutnával to, že nevím. Dokonce měl pocit, že jsem nechodila na hodiny a učivo si přečetla jen ve vlaku. Člověku je do breku po tom, co zjistí, kolik práce tomu dal, na žádné hodině nechyběl a pak slyší tohle. Ovšem i taková je vysoká a její zkoušky.

Ale abych nebyla jen pesimistická. Staly se mi dvě skvělé věci. Jednak jsem objevila na Facebooku skupinu pro majitele a milovníky irských setrů, o které jsem vůbec nevěděla a marně jsem něco podobného už pár let hledala. Na tomto odkazu ji najdete :). Setr je má srdcovka a už spoustu let si říkám, že ho chci, ale stále čekám na vhodné podmínky. Až poslední dobou si říkám, že život by neměl být o čekání na budoucnost a vhodnou dobu, ale na žití současností. Tak uvidíme, snad mi zbývají ještě dva roky na vysoké - to by byla ideální doba k pořízení psa, ale nebudu předbíhat. Své nadšení musím začít trochu krotit.

A druhá skvělá věc, která mě potkala, je, že mi konečně přišly hodinky, které jsem si objednávala. Zlato-růžový Michael Kors. Jsou úžasné, co myslíte? (Omlouvám se, za špatnou kvalitu fotky.) Jenom mě mrzí, že mám tak úzkou ruku, budu si je muset nechat zúžit, ale to by měli dělat na počkání, takže v pondělí už je budu moct pozorovat nejen, jak leží na stole, ale i ze své ruky :)

Každej okamžik štěstí musí bejt vyváženej brutálním pádem na hubu

Název tohoto příspěvku asi mluví za vše. Ne, nechci tu brečet a stěžovat si na krutost osudu. Zvlášť když tentokrát je to jen a jen moje vina. Podělala jsem jednu zkoušku. Teď, když za dva a půl týdne mám mít státnice. Takže celkem průšvih. Ještě to půjde zachránit, stačí v pátek zvládnout ústní opravnou zkoušku, ale je to další klacek pod nohy, který je třeba překročit a se kterým jsem nepočítala.

Faktem je, že jsem učení mohla věnovat víc, že mi mohly více sednout otázky, nemusela jsem zmatkovat, ale jak jsem si řekla. Nebudu řešit minulost. Nevyřeším ji, jinak už se zachovat nemůžu, protože čas nedává druhé šance. Teď je třeba se poprat s budoucností. Dostala jsem přeš ústa a teď je třeba se zvednout a poprat.

Tak, snad mi tenhle optimistickej text pomůže se uklidnit a začít pracovat na dalším učení - ještě efektivněji než do teď. Zvlášť když je venku tak krásně - to musí jít samo.

Jinak včera byla v Brně Muzejní noc. Je to akce, kdy jsou všechna muzea otevřena zadarmo (zaplatíte akorát vstupní poplatek 20 Kč) a můžete si chodit kam chcete. Navíc jsou na všech stanovištích připravené speciální programy. Bylo to super. Omrkly jsme věž na radnici a výhled z ní a mimo jiné jsme nakonec skončili na hradě Špilberk, kde se konala vystoupení šermířů, hudebníků a tanečníků s ohněm - všichni samozřejmě v dobových kostýmech. Bylo krásné počasí, takže akce se opravdu povedla.

Na obrázku je vidět výhled z radniční věže na Petrov. Dominantu Brna.

Tak přeji hezký zbytek slunečného dne a já jdu šrotit :).

Konečně termíny a hodnocení + nové plavky :)

Dnešek byl v mnohém zvratovým dnem. Psali jsme předposlední písemku před státnicemi. Byl to celkem mazec, ale tak něco jsem tam napsala, tak nezbývá, než doufat. Jinak ještě před odchodem na ten test mi přišel email se zprávou, že mi oponent vložil své hodnocení do informační systému. Celá nervózní jsem se jenom mrkla, jestli mám oponentku, kterou jsem čekala. A k mému neskutečnému šoku, se tam objevilo jméno někoho úplně jiného. Někoho, koho sice od vidění znám, ale naprosto netuším, tak drsný hodnotitel může být. Na jeho oponenturu jsem se před testem raději nedívala.

Klidně jsem mohla, protože jeho hodnocení mě opravdu potěšilo a jako výslednou známku mi navrhl A, tedy za 1. Ale teď konec vychloubání. Jenom jsem si ten okamžik štěstí chtěla zapamatovat a proto tu o něm píšu. Už tedy jen čekám, jak mou práci okomentuje můj vedoucí.

Se spolubydlící jsme po testu vyrazily na oslavu mého hodnocení od oponenta a daly si úžasný krémový dort s mandlemi. A potom už jsme zaútočily na můj momentálně nejoblíbenější obchod Cropp Town. Vždycky jsem si myslela, že je to obchod pro Skateboaďáky (jestli to píšu špatně, tak se omlouvám) a Hip-hopery, a jak jsem se mýlila. Je to přesně můj styl a navíc dneska měli 20% slevy. Po tak náročném testu jsme si musely udělat radost a tak mi do šatníku přibylo tohle úžasné tmavě modré tričko s bílými tečkami a roztomilou mašličkou na kapsičce.

 Tričko původně stálo 179,- a po slevě mě tedy vyšlo na něco přes 140 korun, což je úplně bezvadná cena.

A potom jsem konečně sehnala plavky. Teď se s nimi všude roztrhl pytel, ale nějak žádné nebyly takové, aby mi vyhovovaly. Takové ty bez ramínek mi úplně nesednou a v různých žluto-nějakých barvách se taky moc necítím. Tyhle jsou takové tyrkysové - fotky z mobilu úplně neodráží stejnou barvu. A je na nich jakoby krajka navrchu. Navíc miluju ten jejich symbol, který je trochu vidět na kalhotkách. Prostě mě dostaly a cena? Původně 360, takže ve výsledku necelé tři stovky. Jsem vážně nadšená. Jo a vím o tom, že to píšu pořád. Snad mi tyhle pocity vydrží i za dva týdny, až budu u státnic.

 Tady už slibované foto plavek:

A ještě během nákupů mi volala spolužačka, že se na internetu objevily termíny statních zkoušek a můj skvělý den mohl pokračovat. Přijdu na řadu ve středu 5. 6., tedy v polovině státnic, a jdu hned v první skupině ráno. Nejdřív budeme obhajovat bakalářskou práci a poté po obědě přijde zkoušení z otázek. Tak snad to dobře dopadne. Teď už ale konec povídání a sdílení mé radosti. Učení a seminárky čekají :).

Právě poslouchám 1

Rozhodla jsem se dneska napsat ještě jeden krátký článek. Poslouchám právě tak skvělé písničky, že se o ně prostě musím podělit. Třeba z toho udělám tradici.

Hudba je trochu živější, než jakou si běžně ráda pouštím, ale při učení na zkoušku mě to úžasně nakopává a motivuje. Bez hudby si život neumím představit a mp3 mám k uším prakticky přirostlou. No konec řečí, už jsem se dneska vypovídávala dost dlouho. Tady jsou ty slíbené songy:

Imagine Dragons - Racioactive

Imagine Dragons - Demons

Awolnation - Sail

New in - odličovač Dermacol a pleťová voda

V pátek jsem po dlouhé době zavítala do naší malé drogerie ve městě kde bydlím. Běžně chodím do Rosmanna nebo DM v Brně a tak mě překvapilo, o kolik levněji se dá nakoupit v malém městě.

Dochází mi odličovač a v místní Tetě měli dvoufázový odličovač očí s výtažkem z růže, díky níž by to nemělo dráždit oči. Byla na něj zrovna akce a místo uváděných 140 Kč mě vyšel pouze na 69,-. Pravda tedy je, že není nijak nepříjemný, neštípe a tak - ale to mi zatím nedělal žádný odličovač, takže nevím. Lze s ním odlíčit i voděodolnou řasenku, tím pádem je celkem mastný, ale s tím jsem počítala.

Druhou věcí, která mi skončila v košíku a ještě víc mě potěšila je pleťové tonikum značky Devoré pro problematickou, mastnou pleť s Tea Tree olejem a jsem z ní vážně úplně unešená. Pěkně vyčistí pleť, mám po ní skvělý pocit a hlavně už po týdnu používání se má pleť vážně zlepšila. Nemám sice nějak vážné problémy s akné, ale prostě ten rozdíl je opravdu vidět. Nemám potuchy co v ní je, ale štípe v místech, kde jsem nevydržela a pupínek vymáčkla. Třeba mě to pro příště odnaučí je mačkat. Jinak jedinou nevýhodu vidím v tom, že úplně nevoní. Ovšem měla jsem i nějakou dražší pleťovou vodu proti akné a ta voněla stejně. A teď, proč říkám dražší. Tahle vodička totiž vyjde na pouhých 40 korun. No nekupte to. Když jsem o tom říkala mé spolubydlící a viděla ten účinek, tak jsem musela před dvěma dny jít koupit ještě jednu lahvičku pro ni. Nemyslím si, že musíte kupovat drahé výrobky aby byly kvalitní a pomáhaly. Některé firmy podle mě prostě jen nemají peníze, které by cpali do masivní reklamy jako velké společnosti. Co používáte na odlíčení a péči o pleť vy?

Přišel mi první balíček z ebay

 
Tak se musím pochlubit. Konečně jsem se donutila k přelouskání návodu a založení účtu na eBay a PayPalu. A dokonce jsem zvládla i objednat.
Celkem jsem se bála, co mi asi tak dorazí. Chtěla jsem nový kryt na mobil a na eBay jich jsou stovky. Největším problémem bylo si vybrat. Nakonec zvítězil bílý s kamínky. Po pravdě tenhle styl úplně nemusím, ale něco mě na něm zaujalo.

Objednávala jsem 8. května a už dneska, tedy ani ne za týden, mi přišel balíček. Na to, že ke mně putoval až z Číny, to je, myslím, dobrý výkon. Přišel obyčejnou poštou v obálce plné těch praskacích bublinek, které všichni tak moc zbožňujeme. A ani škrábaneček.

Tyto fotky byly ukázkové na webu

 

Takže jsem vážně nadšená. Jinak kryt vyšel na 6 dolarů a poštovné bylo zdarma.Následující fotka ukazuje, že mi vážně dorazilo to, co jsem objednala.

 Reálná fotka krytu, poté co mi dorazil

 Vzpomínkové foto na můj starý kryt

Jak probíhá maturita

Mám tu další článek, tentokrát o tom, jak probíhala maturita na naší škole. Proč ho píšu? Hlavně pro to, že já sama bych za takový článek v té době dala nevím co. Potřebuji mít vše naplánované a mít alespoň přibližnou představu. Problém však často bývá v tom, že většina mých kamarádů je mladší, sourozenec je taky o tři roky později narozený a já se prostě nemám koho zeptat na běžné věci. Např. jak probíhají přijímačky na VŠ, kde hledat privát, jaké předměty si zapsat a spousty dalších věcí. Proto se chci na blogu svěřovat s problémy nebo situacemi, které jsem řešila a třeba to někomu pomůže k většímu klidu.

Maturity jsou obvykle rozděleny do několika dnů. Pro mne byly důležité tři části. (Krom svaťáku.)

1. Většinou v pondělí - je zahájení maturit. Sejdou se všichni studenti, kteří budou maturovat, a pozdraví se s komisí, popřeje se jim štěstí etc. Po pravdě o tomhle toho moc nevím, protože jsem se toho nezúčastnila. Shodou okolností kamarád, se kterým jsem jezdila do města, kde jsem studovala, přijel o hodinu později, protože zaspal a já dorazila do školy pozdě. Byla jsem z toho neskutečně vynervovaná. Že si mně bude komisař pamatovat, že jsem chyběla! Etc. Nakonec si mě samozřejmě nepamatoval, nic se nestalo a nikdo si mé nepřítomnosti nevšiml.

2. Samotný maturitní den. Pro mě to bylo úterý. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že je rozhodně lepší jít na ráno. Tedy pokud si můžete vybrat - my mohli. Měli jsme maturitu ze čtyř předmětů, všechny v jeden den, ve skupinkách po 4 lidech. Tedy každý strávil 15 minut nad jedním předmětem. První student jde na potítko už 15 minut před začátkem zkoušení. Tj. pokud první má být zkoušen v 8.00, v 7.45 začíná psát. Ve výsledku tedy strávíte 30 minut ve třídě a pak máte půl hodiny pauzu před dalším předmětem. Je to hodně náročné především na nervy, ale dá se to.

Na konci maratonu se všichni čtyři sejdou se zkoušejícími učiteli a předsedou. Ti Vám potom řeknou, jak jste dopadli a jakou známku Vám dají, pokud to tedy nezmínili již na konci zkoušení.

TIPY:

I. Je nutné dorazit včas - resp. dříve minimálně o půl hodiny!

II. Vezměte si s sebou nějakou oblíbenou sladkost - čokoládu, tyčinky, cokoli - jsou super na nervy.

III. Stejně tak nezapomeňte na dostatek pití. Ideálně bez bublinek - žaludek budete mít dost na vodě i bez toho.

IV. Oblečte se slušně, ne přehnaně, ale hlavně pohodlně. Jestli se necítíte v sukni, vezměte si kalhoty, lepší jednobarevné tričko a přes to sáčko. Já to tak udělala a byla jsem spokojená. Stejně tak to nepřehánět s líčením atd.

V. MLUVTE! Hodně a pořád a o všem co Vás napadne. Někdy, pokud půjde jen o drobnost a Vy třeba řeknete něco špatně, může Vás učitel podržet a souhlasit s Vámi. Záleží, jaké s ním máte vztahy a jak svědomití studenti jste v průběhu studia byli.

VI. Věřte tomu, že všechno dobře dopadne. Maturitu většinou neudělá jen minimální procento žáků (u nás 2 z 31 osob) a není žádný důvod, abyste to museli být právě Vy.

3. Předání maturitních vysvědčení. U nás to bylo zhruba týden po konání maturit. Jde o setkání vedení školy, učitelů, žáků a rodičů. Většinou přijdete, posadíte se v nějakém pěkném sále. Odbude se kulturní vložka, promluví ředitel a někteří učitelé a potom už vás budou jednoho po druhém volat a předávat Vám maturitní vysvědčení. Je to celkem pěkná a dojemná část.

PS: Všechno výše zmíněné jsou mé vlastní zkušenosti. Možná to máte jinde jinak. Je třeba brát v úvahu, že jsem maturovala v roce 2010 a hodně věcí se od té doby mohlo změnit.

Klidně mi napište, jak vypadala Vaše maturita, nebo čeho se ohledně maturit obáváte.

Moje přípravy na maturitu

Je tu květen a spolu s ním maturity. Jsem už třetím rokem na vysoké, takže jdou momentální zkoušky dospělosti trošku mimo mě, ale přesto bych se k nim ráda vyjádřila a dala třeba pár tipů současným maturantům.

Mám pocit, že maturitní ročník 2010 (tedy ten můj), byl posledním bez státní maturitní zkoušky. Hrozili nám s ní od prváku, ale nakonec jako vždycky nestíhali. I přes to, jsme se ale na angličtinu i češtinu učili obě verze maturity - čistě pro jistotu - chápete.

Nebyla jsem sice na gymplu, ale to neznamená, že jsme se úplně flákali. Alespoň mi přijde, že tento názor převládá všude na VŠ (vysokých školách). Kdo nemá gympl, nemá na vysoké co dělat. Nebo To přeci znáte z gymnázia. Nejsem ani proti ani za. Jen jsem chtěla vysvětlit, že jsme měli asi jiné předměty a možná i jiný přístup ke studiu. Ne všichni moji spolužáci chtěli dále pokračovat na "vejšce" a ještě méně z nich se nakonec na svou vysněnou školu dostalo.

 Tady je vidět část babiččina obýváku a naše fenka, která mě při učení bedlivě hlídala.

Neustále plná konev čaje s guaranou a pro mě typický nepořádek po stole. V uklizeném prostředí se učit neumím.

Teď už ale k přípravám na maturitu samotnou. Rozdělila bych je do 3 částí:

1. Průběžně se učit už během studia, tedy těch 7 pololetí, kdy Vám slovo maturita ani nepřijde na mysl. Pokud někdo teď s hrůzou zpytuje svědomí a začíná propadat depresi, můžu ho uklidnit, tato část je ta nejméně důležitá.

2. Připravit si vlastnoručně maturitní otázky.Pravda je, že já k tomu byla donucena okolnostmi. Měla jsem poznámky ze školy psané ručně a nikdo jiný by je nepřelouskal. A hlavně - po tom, co jsem si po několika nemocích musela dělat zápisky od ostatních a zjistila, kolik tam mají chyb a nepřesností, nezbývalo, než se o otázky postarat sama. Pokud začnete včas, Váš učitel vám jistě rád otázky zkontroluje a spolužáci vás za ně budou uctívat.

3. Na svaťák vyrazit k babičce. To myslím doslova. Proč? Protože tam není internet! Alespoň ta moje ho před třemi lety neměla. Princip byl jednoduchý. Babička mi vařila a já se u ní učila sama v obýváku. Na jídlo jsem chodila jen když k tomu byl čas. Tedy od 7 - 8 ráno snídaně a potom učení. Od 12 - 13 další pauza - obědová. Člověk je odpoledne rychleji unavený než dopoledne (ano, jsem noční tvor, SOVA, ale na tohle jsem nějak změnila časovou orientaci), takže další pauza byla v 16,00 - alias 3 minut na kávu. A pak ve zbývajících dvou a půl hodinách jsem opakovala za ten den naučené věci.

No a to je všechno. Až to budete mít za sebou, řeknete si, že nechápete z čeho jste se nervovali. Úplně to chápu, měla jsem to stejně a proto držím palce. Udržet se v dobrém psychickém rozpoložení je to hlavní.

Pečení a deskovky

Tak víkend končí. Po pravdě jsem neskutečně přejedená. Dort se mi nakonec doopravdy podařil, i když byl vytažen z trouby na poslední chvíli a kdyby tam zůstal jen o minutu déle, musela bych asi hodně okrajovat.

Nakonec po nazdobení vypadal takhle:

Důkazem toho, že chutnal je můj taťka, který víc kritizuje než chválí. Hodně lidí se divilo, jak je možné, že mám narozeniny a peču si dort sama. Je to jednoduché. Dort dá dost práce a mamka nebo babička nám jej pekly každý rok do patnácti a potom na důležitá výročí (18., 20. narozeniny). Jenomže já dort miluju a karamelový krém na něm se mi jen těžko přejídá, takže když byla možnost, že si ho buď udělám sama nebo nebude nic, bylo to jasné.

Za celý víkend a narozeninový maraton jsem hrála spoustu deskovek: Jungle Speed, Dixit, Dobble, Česko a Žolíky. Takže ho považuji za skvěle strávený, škoda, že takhle volných víkendů bude už jen málo. Alespoň teď, když se blíží státnice.

A na završení jsem si dneska koupila Dostihy a sázky. Tak klasická hra a já ji ještě nemám. V Tescu byla v akci za 300,-, takže jsem ji tam prostě nemohla nechat. Příští týden si ji chceme zahrát, tak uvidíme, snad se od mého dětství moc nezměnila.

Bublinky za oknem

Blíží se polovina mého oslavového maratonu, protože jsem všechny narozeninové akce s rodinou i kamarády přeložila na dobu, kdy odevzdám diplomku a bude trochu volněji. Díky tomu, se mi teď sešly 4 oslavy během čtyř dní.
Než se ale začnu chystat na cestu do města na párty s kamarády ze základky, musím upéct dort na zítřek. Poprvé peču sama, mamka šla na cvičení, takže snad to nespálím. Sníh s bílků jemně vmíchat do připraveného těsta - jsem z toho trochu nervózní, takže radši píšu tenhle příspěvek, než abych už to konečně udělala. Dort budu zdobit zítra, tak pokud se povede, určitě Vám jej ukážu.

Teď bych ale ráda napsala o věci, která mi v dnešním deštivém dni pustila sluníčko do duše. Vykoukla jsem z okna našeho paneláku, protože mi přišlo, že začalo něco padat. A ono vážně začalo. Děti z patra pod námi se rozhodly s rodiči vyzkoušet bublifuk a bublinky díky větru dofoukly až k oknu naší kuchyně. Skvělý pocit, vidět ty veselé barvy a poslouchat nadšeně pištící děti v tak ošklivém dni.

První Máj / Příspěvek

Na úvod by se hodilo, trochu se představit. Upřesnit, proč tento blog vznikl a dát si jasný cíl, kterého chci dosáhnout.

Začnu od prostředka. 'Proč zase další blog?' Je jich spousta, málokdo to vydrží, málokdo je v tom dobrý. Po pravdě, mám jenom občas potřebu, se zastavit v tomhle světě, kde se každý, včetně mě, někam žene. Zastavit se a podívat se kolem sebe. Zamyslet se nad nespravelností, hloupostí i krásou našeho života.

Tento blog by měl být místo, kde bych ráda třídila své myšlenky, postřehy, fotky, které zaznamenávám. Třeba se někdo zastaví se mnou, třeba ne. Možná mě to po chvilce přestane bavit, možná vznikne něco, co mi jednou připomene, jaký život jsem vedla na vysoké. Jaký svět tehdy byl.

 

Byl první máj, lásky čas... všichni to dál znáte, ale je to vážně tak? Dnes bylo krásně - alespoň u nás - a tak jsem vyrazila ven. Najít nějaké ty třešně, naivně doufajíc, že najdu nějakou tu zamilovanou dvojičku - ovšem krom maminek s dětmi nikde nikdo. Políbení pod třešní se nekonalo ani u mě. Přítel je daleko a pes, který se o tuto činnost stará, když jsem právě volná, taky nebyl po ruce. Asi uschnu, nebo jak zní ta pranostika.

PNK (Poznámka Na Konec): Svatby v květnu přinášejí smůlu, tak proč zrovna máj je měsícem lásky?